23. prosince 2024 jsme si nadělili předvánoční procházku do lesa poblíž Kounova. Vybrali jsme si krátkou trasu s naučnou stezkou kolem novodobých menhirů. Les byl tichý, půda pokrytá námrazou lehce křupala pod nohama, občas zafoukal vítr a rozpohyboval tenké kmeny borovic na místním vrchu Špičák. Kymácející se borovice vrzaly a kvílely do jinak poklidného lesního ticha. Obloha byla modrá a jasná, vzduch čerstvý a voňavý. Na konci naší cesty, poblíž zaparkovaného auta, jsme našli ohořelé špalky. Byly zvláštně strojově seřezané, vzdáleně připomínaly obrovský kreslící uhel. Zaradovala jsem se, jaký je to pro mě skvělý vánoční dárek. V povánočním čase jsem těmito špalky vytvořila cyklus kreseb.